20.2.2016

20. února 2016 v 16:39 | Jeannie |  Den za dnem
Opět jsem tu delší dobu nebyla, ale pozor, tentokrát ne proto, že by se mi nedařilo. :-)
Jídelníčky bych už asi nedokázala za ten celý týden sestavit,..snažila jsem se nejíst hlavně na večer, což pro mě bylo trochu těžké, ale zvládla jsem to. Pro mě je nejdůležitější pocit sytosti, který si chci za celý den aspoň jednou zažít..ten pocit ale ve mě na druhou stranu vyvolává i výčity svědomí..že když jsem sytá, tak to přeci znamená, že jsem se musela přejíst? Je mi potom ze sebe i trochu špatně. Prostě musím vědět, kdy přesně skončit, aby mi špatně nebylo..a já zároveň byla sytá.

Má ranní váha: 48,3 kg...takže jsem se vrátila na váhu, kterou jsem měla před Vánoci.. do konce příštího týdne bych to chtěla zvládnout na 47 kg...uvidíme..
Dnešní jídelníček, který si pamatuji..

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Snídaně: 1,5 palačinky s tvarohem, strouhané jablko
(rozhodla jsem se, že když už nemůžu, tak to už přeci nebudu do sebe cpát)
Oběd: 2 plněné tortily (kuřecí maso, zelenina)
Svačina: drožďová polévka
(z oběda, moc se to na svačinu nehodí, vím..ale bylo to v období svačiny)

 

11.2.2016 - jídelníček

12. února 2016 v 14:31 | Jeannie
Jídelníček:
Jogurt Hollandia borůvkový.
2 knackebroty. Sýr eidam.
Kousek opečeného vepřového masa.
Hroznové víno. (500 g)
Houska. Vajíčko. Hlávkový salát.

Pohyb:
2x45 minut cvičení na nohy

Mé hodnocení:
Včerejší jídelníček se mi nelíbil. Ale i tak jsem k večeru šla spát s hladem a váha se blížila číslu, který jsem měla před Vánocemi. Za mnou váhu může především noční mlsání (ze smutku) a také nedostatek pohybu. To chci změnit.



11.2.2016

12. února 2016 v 14:23 | Jeannie |  Den za dnem
Bolí mě to. Bolí.
Rozhodla jsem se, že omezím chození na sociální sítě, které mě v mém stavu sráží ještě víc.
Přijdu si jako jedno velké nic. Padá to na mě hlavně v noci. Všechny ti lidé, kteří v životě něco dokázali. Jsou někdo. Co, kdo jsem já?

Na jednou stranu jsem raději úplně sama. Ale kdybych chtěla v budoucnosti s někým být? Já už si nic růžově neplánuji. Jakou mám šanci mezi těmi všemi děvčaty? Kdo by se mnou chtěl být, kdyby se dozvěděl, kdo ve skutečnosti jsem, nebo spíš, že co nejsem?


 


10.2.2016

10. února 2016 v 20:17 | Jeannie |  Den za dnem
Jídelníček:
Hroznové víno.
3 knackebroty. Sýr Eidam. Červená paprika

Pohyb:
2x45 minut cvičení na nohy

Mé hodnocení:
No uvidíme, jak dlouho mi to vydrží. Je to zvláštní, ale dneska ani nemám moc hlad. Co se týče cvičení, tak se momentálně soustředím na nohy.


9.2.2016

9. února 2016 v 0:52 | Jeannie |  Den za dnem
Najednou mi přijde všechno jako ztráta času. Jako kdybych šanci na lepší život už promrhala a je pozdě se o něco pokoušet.

Jsem tak hrozně slabá na hubnutí. Vždycky když se "snažím", tak vydržím sotva dopoledne, a když to pak nějak, i jenom trochu pokazím, tak už pro mě všechno ztratí význam a zbytek dne se přejídám. Tak moc bych to chtěla někomu říct. Dostat to ze sebe. Ale nemůžu.



31.12.2015

31. prosince 2015 v 18:13 | Jeannie
Rok se sešel z rokem a já jsem pořád stejně tlustá. Jo, sice jsem něco zhubla, ale vzhledem k tomu, jak jsem v poslední době jedla, tak jsem to určitě nebrala zpět.
Svátky trávím docela pohodově, koukám se na různé filmy, povětšinou pohádky, ale bohužel k tomu hodně jím. Z čehož jsem smutná. Jako kdyby bylo jídlo mé jediné potěšení. Jediný kamarád, který mi zbyl.
Jsem ráda, že mohu nový rok strávit se svou rodinou, že mám s kým být, ale jsem smutná, že nemám přítele nebo kamarády se kterýma bych ho mohla trávit. Obzvlášť v mém věku je už samota takového rázu citlivější.
Jsem smutná, když se ohlížím na tento rok, jak jsem ho prohrdala, svou slabotou.
Chtěla bych se tak moc vrátit na blog, být silná.
Už nebudu nic slibovat, snad jenom konat, nebo doufat, že budu konat. Jenže nikdo jiný, než já, to za mě nemůže udělat.

18. listopadu 2015

18. listopadu 2015 v 22:15 | Jeannie |  Den za dnem
Po zhubnutí dvou kil jsem jedla/jím zase docela hodně, hlavně navečer a to sladká jídla..kupodivu se mně ale těch 49 kilo stále drží!
Chtěla bych sundat další dvě kila. Dostat se na váhu 47. Takže by to chtělo opět omezit jídlo. Jenže já mám ten hnusný zvyk, že když jsem smutná, zajídám to. A to jsem smutná většinu dne..a pořád se nechávám něčím/nekým rozrušovat. Důležité je, abych přestala jíst sladkosti a to hlavně k večeru,aby se to nezačalo neukládat. A ještě k tomu cvičit. Hodně cvičit. Bohužel budu opět na kolejích, tak nevím na kolik to bude možné a pohodlné.

Nedokážu se začlenit do kolektivu a hrozně mě to mrzí, i když to nedávám na sobě znát. Bolí mě to. Chtěla bych, aby všichni viděli jak se tam uvnitř cítím. Zajídám to. Snažím se všechen ten smutek zajíst. Jenže to není opravdu dobré řešení. Chci aby všixhni viděli, co mi působí. Nemůžou za to, já vím. Nemohu nikoho nutit se semnou bavit. Aby byl rád v mé společnosti. Chtěla bych ale nějakou satisfakci..ale ne přes jídlo!!

Chtěla bych být v nečem dobrá. Ne jen podprůměrná. To je druhá věc, která mě štve. Jak některým lidem jdou věci od ruky zatímco já se na to musím soustředit delší dobu a stejně to není dostatečný.

24. 10. 2015

24. října 2015 v 23:35 | Jeannie |  Den za dnem
Jsou dny, kdy mám velký hlad, nedokážu se držet, nemám vůli a proto hodně jím. Něco mě nutí jíst. Přijde mi, že je to nikdy nekončící boj. Copak to nikdy neskončí? Cítím se tak sama. Od všech izolovaná. Nedokážu se začlenit do kolektivu. A to mě neuvěřitelně sráží. Jsem smutná. Hodně smutná. Nejsem naštvaná na lidi, ke kterým se nedokážu začlenit, ani nemůžu, za všechno jsem vina já, ale cítím, že to svým způsobem beru tak, že oni mě nutí do toho, abych se přejídala. Jsem ve věku,
kdy nemůžu nikoho nutit, aby byl se mnou kamarád. Ani bych nechtěla.

A taky je tu ta druhá věc, že se mi vždycky líbí muži, kteří o mně ani koutkem nezavadí. (Nemyslím si, že bych měla vysoké nároky). To mě zas tolik nesráží. Ale když se na sebe podívám, nejdřív si říkám, že to není zas tak nejhorší, ale potom,
když jsem všemi přehlížena, si říkám, že asi opravdu vypadám hrozně.

Určitě je na vině má komunikace. V obou směrech. Jenže já nevím, jak na to.


Chtěla bych, aby všichni viděli, jak se tam uvnitř cítím. Nějakým způsobem. Třeba vychrtlostí. Nebaví mě se pořád usmívat a dělat, že mě nic nebolí. Brečet taky nemůžu. Aspoň veřejně ne. Jenže znáte takový ten pocit, když se vám chce brečet a zrovna nemůžete a než dojdete domů, tak už nemůžete.

12. 10. 2015

12. října 2015 v 20:22 | Jeannie |  Den za dnem
Už po několikáté jsem tu dlouho nebyla. Přestup na novou školu, zařizování věcí, nová brigáda...prostě jsem neměla na blogování žádnou chuť. Když jsem ten čas měla, tak jsem ho trávila odpočíváním, nebo díváním se na různé filmy, seriály. Chtěla bych se opět vrátit. Jenže nevím, jestli jsem schopná do toho dát hodně. Nemám zas tolik času jako dříve. Na cvičení ve dnech brigády vůbec ne. Uvidíme. Některé dny mám celkem volné. Tak uvidím, co dokážu :-)

Jinak jsem "zhubla" dvě kila. Těžko říct jak. Možná, že už se tolik nepřejídám. Jednou jím méně, jedno více..ale nejsou to žádné obžérnosti. Škoda, že vůbec necvičím. To by se teprve váha hejbla.

Akutální váha: 49 kg / 155 cm

14.-17.9.2015

17. září 2015 v 23:54 | Jeannie |  Den za dnem
14.9.2015
Jablko.

15.9.2015
Jablko.
Bebe Dobré ráno extracereální.
Mullermilch čokoládový.
Activia jogurtový nápoj.
2 krajíce celozrnného chleba.


16.9.2015
Bebe Dobré ráno extracereální.
Tortilla.
2 krajíce celozrnného chleba.


17.9.2015
Bebe Dobré ráno extracereální.
2 krajíce celozrnného chleba.
Džus multivitamín (250 ml)
Hroznové víno. (mistička)
Ruská zmrzlina.
Tuňák. Houska.

+ každý den
Tekutiny: cca 2l vody
Pohyb: cca 3 km chůze


Souhrn dnů: Nebyla jsem pár dnů ve svým, tak jsem jedla trochu omezeně. Vím, že mi tam docela chybí zelenina, ovoce a zdravé tuky. :-/ Poslední den, což jsem už doma, tak jsem se opět rozjedla. :-(



Kam dál